V té době jsem neměl tušení, o jakou osobnost jde. Kromě architektury se zajímal o historii, přírodovědu, hudbu, byl velmi sečtělý a vzdělaný v mnoha oborech, psal články o architektuře do odborných časopisů, různé úvahy k aktuálnímu dění. Aktivně bojoval proti komunistickému zřízení.Nevěděl jsem, že Pavel byl pronásledován komunistickým režimem, osobností neustále sledovanou StB, politickým vězněm, signatářem 2000 slov, Charty 77, spoluzakladatelem iniciativy Hnutí za občanskou svobodu, spolutvůrcem manifestu Demokracie pro všechny a mnoha dalších aktivit. Jeho nejbližšími spolupracovníky byli Václav Havel, Václav Benda, Tomáš Hradílek, Radim Palouš, Jaroslav Šabata, Milan Šimečka, Jan Štern, Miroslav Kusý a mnoho dalších statečných osobností.
Při domovní prohlídce, provedené StB v jeho bytě v říjnu 1988, byl zajištěn 'Manifest', písemnosti CH 77, písemnosti k problematice ekologie a leták k obnově mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.
Pavel o své minulosti nikdy nemluvil a plně se soustředil na uskutečňování našeho společného záměru - obnovit mariánský sloup. V roce 1987 se zúčastnil architektonické soutěže na dostavbu Staroměstské radnice. Jeho projekt obsahoval mariánský sloup v centru Staroměstského náměstí. To vše svědčí o tom, že Pavel byl jedním z nás, který nosil v srdci touhu po obnově sloupu již v dobách hluboké totality.
Po založení společnosti v dubnu 1990 byl zvolen jejím prvním výkonným předsedou. Pustil se ihned do práce. Využil při tom všechny své schopnosti a odborné znalosti uznávaného architekta. Připravil všechny dokumenty potřebné k založení a fungování občanského sdružení s názvem Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze a vyřídil jeho registraci. Podle jeho návrhu byl vyroben základní kámen, požehnaný 3. 11. 1993 na Staroměstském náměstí při příležitosti 75. výročí stržení sloupu. Běhen prvních let činnosti Společnosti vyprojektoval a narýsoval plány architektury sloupu, které precizoval. Jednotlivé díly ocenil pro potřeby vyhlášené celonárodní sbírky na obnovu sloupu. Podle jeho projektu Mariánská kamenická huť, vedená akademickým sochařem Petrem Váňou během několika let postupně z pískovcových bloků vytesala jednotlivé díly sloupu.
Ing. Arch. Pavel Naumann horlivě propagoval obnovu sloupu, publikoval své názory s vysokou odborností a zkušeností, zapáleně obhajoval a vysvětloval tento úkol nejen odborné, ale i laické veřejnosti.
Dnes prožíváme období, kdy se zdá, že po dlouhém úsilí se naše společné dílo chýlí k úspěšnému zakončení. Pavel se realizace svého snu nedožil. Zemřel v neděli, na svátek sv. Ludmily, dne 16. září 2012 po dlouhé a těžké nemoci ve věku 75 let. Pohřben byl v pátek, dne 21. září 2012 po zádušní mši svaté v kostele sv. Jana Křtitele ve Svatém Janu pod Skalou do hrobu v tomto krásném místě, za hojné účasti veřejnosti a přátel.
Pevně věřím, že bude spolu s námi duchovně přítomen v den vztyčení obnoveného sloupu. Budeme vděčně vzpomínat na jeho velký podíl na společném a dlouholetém díle. Obnovená přítomnost Panny Marie Immaculaty v srdci Prahy a dnes i celé sjednocené Evropy ať se stane viditelným symbolem smíru, vzájemného odpuštění a nového úsilí o vzájemné pochopení na prahu nové budoucnosti našeho národa. Pavel Naumann obětoval tomuto dílu velkou část svého plodného života.
Čest jeho památce! Requiescat in Pace!
PhDr. Karel Kavička
Jako připomínku působení Ing. arch. Pavla Naumanna uveřejňujeme na našich stránkách článek „Příliš živá památka,“ otištěný ve Věstníku klubu Za starou Prahu v č. 2/2005.
