Volby 2010
Letošní volby budou v pátek a v sobotu po slavnosti seslání Ducha svatého. Proto vás prosíme, zamyslete se nad touto záležitostí, věnujte jí pozornost i čas. K letošním volbám bude nás voličů pozváno více než 8 milionů = bude rozdáno přes 8 milionů hřiven. Viz Mat. 24,14-30. (Prosím přečti si to!!) Mluví se zde o tom, kdo je věrný v malém (jednom hlase z osmi miliónů) i o služebníku lenivém a také o tom, co nám bude odňato. Jak s volebním lístkem naložíš Ty?
Když se v minulosti diskutovalo o všeobecném hlasovacím právu, katolická církev byla velmi opatrná. Panovala obava, že takto nabytá moc může být snadno zneužita, protože svět se již necítí podřízen Bohu. Dnes se ukazuje, že jen asi 10 – 15 % občanů volí vědomě, ví, koho a proč volí. Ostatní volí podle pocitů a jsou snadno ovlivnitelní. A volební účast bývá kolem 50%. Může to tak nadále fungovat? Katechizmus katolické církve považuje uplatňování volebního práva za povinnost katolíka. Koho máme tedy volit? Předně je třeba říci, že volba je osobní. Já sám nesu odpovědnost za svoji volbu. Těžko se mohu před Bohem Otcem, Synem a Duchem svatým vymlouvat, že jsem volil podle toho, co mi někdo nakukal. Přesto a právě proto máme společně diskutovat a hledat pravidla dobré volby. Politika jako řízení společnosti, stanovování pravidel pro společnost a uplatňování moci, je to určitá odbornost, řemeslo, které se musí umět dělat. Ale moc je odvozena od moci Boží a toho si politik má být vědom. Zamysleme se nad tím, zda volíme politika, politickou stranu nebo volební program. Samozřejmě volíme všechny „tři“ současně, ale důrazy budou jiné. Zásadní rozhodnutí v dnešním světě se dělají spíše na mezinárodní úrovni, role národních států a jejich orgánů klesá. Jestliže Evropská unie stanoví pravidla pro schodek státních rozpočtů, musí jej všichni více méně respektovat. Řadu věcí voliči těžko posoudí, např. kdy se vyššími sociálními dávkami může zhroutit státní rozpočet,… I tak národní parlamenty rozhodují o mnoha věcech, které ovlivní náš život. Navíc během volebního období vznikne řada situací, které nenajdeme ve volebních programech a které bude třeba řešit /např. když vznikne nový válečný konflikt/. Politická stabilita je cesta k odstranění hladu ve světě, protože technicky lze zajistit blahobyt kdekoliv na Zemi. Jen tam musí být mír a pořádek. Pokud se národy stanou peleší lotrovnou, pokud se bude vraždit a krást, bude hlad a bída. I proto je naše účast ve volbách a zodpovědná volba tak důležitá. Proto: Nejprve odmítněme ty, kteří mají ve svém programu naprosto nepřijatelné věci, jako například budou proti náboženské svobodě, budou chtít žít na úkor budoucích generací, budou pro kulturu smrti tj. pro potraty či eutanazii, nezajistí vymahatelnost práva a ochranu životního prostředí… Vybírejme ty politiky, kterým věříme, že i ve složitých situacích budou dobře rozhodovat. Proto se ptejme na jejich znalost, zkušenosti, morální charakter, jak drží dané slovo /např. manželský slib/, jaké mají pracovní nasazení, jsou-li zdraví… S politikem máme komunikovat – psát mu, ptát se ho. Hodnoťme chování politické strany. Moc nepomůže, když podpoříme svého oblíbeného politika, ale on bude ve své straně osamocen se svými názory a bude většinou přehlasován a tak umlčen. Velmi buďme opatrní na volební sliby. Zkusme si jich nevšímat. Církev rozhodla, že kněží se budou věnovat výhradně duchovní činnosti. Světské záležitosti – při plném vědomí odpovědnosti – svěřila laikům. Proto se máme jako laici politicky angažovat, protože to za nás nikdo jiný neudělá! Dluh vůči sobě nebo jiným Jaro je symbolem znovuzrození, a to jak pro křesťany, tak pro všechny, kteří vnímají probouzející se svět přírody do nového života. Obnova a znovuzrození jsou v přeneseném smyslu i podstatou jediného alespoň trochu fungujícího politického systému. S každými volbami se přece v demokracii zbavujeme zatuchlosti a náchylnosti ke korupci těch, kdo jsou u moci. Volíme nový tým, který slibuje být lepší. Často je to ovšem ten nejvíce populistický. Zřídka vyhrává tým, který by sliboval churchillovské „Pot, krev a slzy“. A tak nejednou svými hlasy nepoučitelní voliči otevřou dveře k moci těm, kdo naslibují nesplnitelné, ale v tu chvíli věrohodně znějící. Každý zodpovědný volič si musí klást otázku: Na základě jakých argumentů věnuji svůj hlas té či oné politické straně? Které téma je pro naši budoucnost, o níž se bude během několika týdnů spolurozhodovat, klíčové? Křesťanský volič při svém rozhodování přirozeně bere v úvahu soulad vůdčí ideologie politických stran se svým přesvědčením. To je jistě správně, samo o sobě však nedostatečné. V situaci, kdy není většina politického spektra vyhraněně protikřesťanská, nabývají na významu i mnohá témata důležitá na první pohled „pouze“ z hlediska sekulárního. Jejich podrobnější zkoumání totiž nezřídka ukáže, že i ona obsahují hodnotovou dimenzi, jež by žádnému křesťanovi neměla být ve volbách lhostejná. Česká republika se nachází v situaci, kdy prudce roste její veřejný dluh, podle propočtů každou sekundu o 4756 korun1. Přesáhl již 1,3 bilionu korun (tzn. 35 % HDP). Jen letos plánujeme na úhradu úroků státního dluhu vydat 76 miliard korun2. I když země zatím není považována za ohroženou rizikem tzv. státního bankrotu a u svých dluhopisů platí nižší „rizikovou přirážku“ než Itálie či Portugalsko, nemluvě o Řecku či Lotyšsku3, neúnosné tempo zadlužování považujeme za hlavní téma letošních voleb. Toto téma je zároveň symbolem, nakolik političtí představitelé jednají s ohledem na budoucnost, či naopak líbivými sliby a neochotou řešit nepopulární záležitosti zadlužují generaci našich dětí. Jsme zklamáni tím, nakolik nás voliče politické strany v diskusi o budoucím vývoji veřejných rozpočtů podceňují. Předseda národohospodářské komise největší levicové strany v jednom z deníků sdělil, že „konkrétní rozpočtové škrty přece každá vláda předloží v srpnu 2010“4 (tzn. až po volbách). Zatím jeho strana inzeruje, že zaplatí „zvýšení dětských přídavků a rodičovských příspěvků“ z jednorázových příjmů5. Významný český politolog rezignoval na jakoukoli analýzu programu této strany: „V těch návrzích nedokážeme rozlišit mezi skutečnými plány a něčím, co je spíše předvolebním heslem.“6 Avšak i hlavní ekonomický expert největší pravicové strany předkládá podbízivý návrh, podle nějž prý budou poslanci a ministři osobně finančně trestáni za to, když „připustí zvyšování dluhů“7. Jak máme uvěřit, že je takový návrh vůbec vážně míněn, když se ministři a poslanci této strany takového jednání předtím sami nezřídka dopouštěli? Cítíme loajalitu ke svému státu a jsme srozuměni s tím, že abstraktní „úspory“ znamenají konkrétní nepříjemné věci. Může to být zmrazení platu či propouštění některých z nás, ať už pracují ve státní nebo v nestátní sféře. Může to znamenat zastavení velkých investic, na něž stát momentálně nemá peníze. Může to znamenat pomalé či nulové zvyšování důchodů a rušení různých státních příspěvků pro rodiny s dětmi. Může to znamenat ve zdravotnictví zvýšení spoluúčasti pacientů, delší čekací lhůty a zavírání některých oddělení nemocnic. Koho v takové situaci volit? Dá se předpokládat, že víc než jindy bude pozornost voličů zaměřena na menší politické strany. Pozorný volič možná nalezne odpovědnou dlouhodobou vizi i v programu jiných stran. Podle průzkumů čeští voliči stále cítí, že strany zvládají maximálně běžný provoz, nevědí, kam vlastně směřujeme, ani nedokážou ukázat realistický směr8. Je nejvyšší čas, aby politici vzali na vědomí, že bezostyšnou hrou o moc snižují důvěru obyvatel ve smysl voleb. Nás voliče zajímá delší horizont než čtyři roky a hlavně to, aby zastupitelská demokracie byla s to řešit vážné výzvy současné doby. Nesporně každý bude souhlasit s tím, že „Cítit se dobře v nějakém prostředí” znamená rozumět si s ostatními, komunikovat, souviset s prostředím, být v něm zapojen a spoluvytvářet ho. Nebýt v něm zbytečný, mít podíl na jeho podobě. Nemáme-li alespoň nějaké tušení celku, zůstává pro nás část těžko srozumitelná.9 A jak se uvádí v dokumentu „Pokoj a Dobro“10, nezapomínejme na to, že člověk je součástí stvořeného světa a jako takový by měl dbát na dobrovolnou skromnost, kulturu služby a dávání. Václav Malý biskup předseda rady Iustitia et pax při ČBK Praha 27. 4. 2010 Otec arcibiskup Mons. Jan Graubner vyzývá všechny, aby se zapojili do modlitby za národ a jeho představitele: Drazí bratři a sestry, všechny vás vyzývám a prosím, abyste se zapojili pravidelnou modlitbou, kterou vám předkládám, za náš národ a jeho představitele. V dějinách spásy se mnohokrát ukázalo, že právě vnější a společenské problémy často způsobené odklonem od Boha, které tlačily lid, byly impulsem k novému obrácení, věrnějšímu přilnutí k Bohu a k modlitbám plným důvěry, které Bůh vyslyšel. Bůh je připraven i dnes nás vyslyšet. Všem, kteří přijmou tuto výzvu, upřímně děkuji a každému ze srdce žehnám + arcibiskup Jan Všemohoucí věčný Bože, dej jim ducha moudrosti a prozíravosti; ať podporují zdravou rodinu ať poctivě spravují svěřený majetek ať jsou zodpovědní vůči dalším generacím, Nás pak naplňuj Svatým Duchem O to prosíme skrze Krista,
na přímluvu svatého Václava,
dědice české země,
přijmi naše prosby za ty,
kteří nám vládnou:
ať respektují Tvůj spravedlivý řád,
hájí lidskou důstojnost
a život každého člověka
od početí až do přirozené smrti;
založenou na celoživotním
věrném svazku muže a ženy;
a svým jednáním dávají
dobrý příklad celé společnosti;
probouzejí touhu po dětech
a jejich dobré výchově.
a veď ke svědomitosti,
abychom svým životem přispívali
ke šťastné budoucnosti národa
a zodpovědně rozhodovali.
našeho Pána.
Amen.
