Socha Panny Marie Immaculaty je ústřední postavou strženého Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Představuje Pannu Marii podle Zjevení Janova, jako „Ženu oděnou sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy“ s tváří obrácenou k nebi, má rozevlátý šat, ruce sepnuté, šlape na hada jako symbol ďábla, obtáčejícího zeměkouli, Je to základní pravda naší katolické víry, že Maria svým souhlasem k Božímu volání rozhodujícím způsobem poznamenala dějiny spásy. Z toho se o slavnosti jejího neposkvrněného početí z celého srdce radujeme. A tato naše radost má vyústit do vděčnosti a lásky k Matce Boží. Maria je pro nás nejen sestrou naší víry, ona je Matkou všech věřících, a co více, ona je Matkou Boží a Bohorodičkou. Pius IX. ve svém slavném apoštolském listě Innefabilis Deus, kterým vyhlásil v roce 1854 dogma o neposkvrněném početí Panny Marie, výslovně poukázal na zvláštní postavení Panny Marie a na její božské vyvolení. Maria je mezi všemi tvory jedinečně vyznamenaná. Jak to řekla její příbuzná pod vlivem Ducha Svatého, ona je požehnaná mezi všemi ostatními ženami (srov. Lk 1,42). V tomto smyslu prohlašuje Pius IX. o Marii, že Bůh jí prokázal více lásky než všem ostatním tvorům a našel v ní nejvyšší zalíbení. Poslyšme, co nám o tom říká papež Pius IX.: „Tak ji Bůh zahrnul daleko více než všechny anděly a svaté plností svých darů a milostí, které vzal ze své pokladnice, obdařil ji tak obdivuhodně, že po všechen čas zůstala uchráněna od každé poskvrny hříchu, že se stala celá krásná a dokonalá a měla takovou plnost čistoty a svatosti, že mimo Boha si nemůžeme ani větší představit a nikdo jiný kromě Boha ji nemůže pochopit.“ (1)
Omilostnění Panny Marie a její úplné osvobození od každé poskvrny hříchu, včetně hříchu dědičného, je tedy tajemství, ke kterému se můžeme přibližovat jen s úctou a úžasem. Mariina čistota a svatost překračují čistotu a svatost ostatních tvorů tak nesmírně, že ji může plně pojmout jen Bůh. Cítíme se pod váhou takových myšlenek nuceni, abychom se spolu s knězem a lidovým spisovatelem Martinem z Kochemu († 1712) modlili a zpívali: „Proto žádný tvor v nebi ti není roven. Neboť ty jsi po Bohu nejvyšší. Všechna krása musí se před tebou sklonit.“ Mariina čistota a svatost se odvozují od důstojnosti jejího božského mateřství. Jen když jsme sami uchvácení Boží svatostí, můžeme se spojit souhlasně s Církví, že Mariina nepo-skvrněnost je přiměřená jejímu poslání v plánu spásy. Neboť Bůh Otec svého jediného Syna, jenž vzešel z jeho lůna jako jemu rovný a jehož miluje jako sebe samého, svěřil Marii, proto zůstala uchráněna dědičného hříchu, aby současně dosáhla úplného vítězství nad hadem, který je od počátku svůdcem lidstva. Když se o dnešní slavnosti díváme na tajemnou Mariinu svatost, pak můžeme na její neporušenosti poznat, jak si Bůh představoval člověka podle svého plánu a úradku, ale jakou zkázu způsobil hřích. Dnešní slavnost nám pomáhá pochopit znovu závažnost hříchu. Každý hřích jako vědomé a dobrovolné NE vůči Bohu ruší krásu a důstojnost člověka.
Proč ztvárňovali malíři všech století Mariin obraz tolikerým způsobem? Jedině proto, že ve své víře věděli nebo alespoň tušili, že v Marii nám září vstříc každý obraz člověka takový, jaký má v hloubce být a jaký je opravdu ten pravý. Mariina neposkvrněnost je pramenem její krásy. To je pro nás dnes pozváním, abychom se znovu rozhodli k boji proti hříchu. Řekněme i my své osobní ANO k plánu trojjediného Boha s člověkem, nyní na počátku třetího tisíciletí. Očistěme své srdce ode vší nečistoty hříchu a od každé náklonnosti k němu. Na jedno bychom jako katoličtí křesťané neměli zapomínat: ve svátosti křtu byl každý z nás očištěn od dědičného hříchu. A ve svátosti pokání můžeme a máme se vždy znovu přiblížit k novému počátku. To je pro nás velké omilostnění. Zpívejte Pánu novou píse****ň, protože učinil podivuhodné věci (Ž 98,1). Tento žalm platí pro Marii, ale platí také pro každého pokřtěného. Opěvujme dnes spolu s nejsvětější Pannou divy Boží lásky.
(Převzato z webu Maria.cz)