Praha Mariánský sloup na Staroměstském náměstí

To řekl jako své nejvnitřnější přesvědčení redaktoru Katolického týdeníku akademický sochař Petr Váňa, který již několik roků pracuje se svými kolegy na obnově Mariánského sloupu v Praze. Uveřejňujeme několik částí tohoto rozhovoru:

"Když jsem byl přizván, abych pracoval pro Společnost pro obnovu Mariánského sloupu v Praze, vůbec jsem netušil, do čeho jdu. Až když jsem se pustil do práce, uvědomil jsem si, že pracuji vlastně s Bendlem. Ten vytvořil sochu Panny Marie jako nádherný příběh, který začíná u jejích nohou, ty šlapou po hlavě draka, od tohoto bodu se pak odvíjí spirála jako prohnutý luk, který se natáčí nahoru a pokračuje až do pohledu Panny Marie. Ta hmota kamene najednou ožívá a z napětí mezi kamenem a dlátem sochaře vzniká krása. Panna Maria je téma krásy, opravdové vnitřní nádhery!

Když na něčem pracujete dlouhou dobu, samozřejmě v sobě chováte naději, že to neděláte zbytečně. Mariánský sloup by však měl stát na Staroměstském náměstí i z mnoha dalších důvodů. Patří tam po kompoziční, architektonické či sochařské stránce. A také po té lidské: sochař takového formátu, jako byl Bendl, vytvořil sochu, kterou mu někdo rozbil. Z hlouposti či vášně tomu velikému člověku vzal kus jeho sochařského života. A každou křivdu je potřebné napravit.

Dokážu pochopit člověka, který si klekne a modlí se u sochy. Pokud se nemodlí k té soše, ale u ní, nejen že to dokážu pochopit, ale sám to taky dělám. Socha je jakoby klíč, který někam vede, a člověk má touhu odemknout a podívat se kam. Sama o sobě je obyčejným kusem kamene. Objevíte-li v ní ale její příběh, můžete se stát i vy jeho součástí. Bylo to právě u sochy Panny Marie. Najednou jsem měl velkou chuť se modlit. Byla to tak intenzivní chvíle, že jsem ani nevěděl, zda budu schopen práci vůbec dokončit. A pak už jsem se jen díval na své ruce. A ony tvořily..."

(Popis zážitku sochaře Petra Váni, když v Lapidáriu Hl. města Prahy, za přítomnosti originálu hlavy Panny Marie, dokončoval její tvář).

Celý rozhovor s redaktorem Milošem Szabo byl otištěn v Katolickém týdeníku č. 19, (5. - 11. května 2009) na straně 12. Doporučujeme Vám ho k přečtení.