V letošním roce si připomeneme již 90. výročí stržení sloupu. Události smutné, nešťastné, plné omylů, ukázky řešení problémů nevědomostí a silou, štvaním, nenávistí, nekulturností a nepochopením.
Za těch devadesát let a zvláště v posledních dvou desetiletích jsme, zdá se, udělali významný pokrok nejen v pochopení příčin onoho činu, ale i smyslu našich národních i náboženských dějin, které s tímto činem úzce souvisejí směrem k vzájemnému pochopení, odpuštění, smíru a budoucímu směřování.
Snad již nejsme v zajetí tzv. „Jiráskovského“ chápání novodobých dějin našeho národa a nevnímáme dobu po třicetileté válce jako období „temna“ jak byl častý názor v první polovině minulého století a jak nás to učili v komunistických školách, ale můžeme říci, že celé národní obrození, záchrana českého jazyka by se nekonala, kdyby se klíčové události našich dějin vyvinuly jinak, než se ve skutečnosti odehrály.
Jsou námitky, že socha Mistra Jana Husa nemůže stát vedle sochy Panny Marie z důvodů náboženských a ideových.
Důkazem toho, že by naopak měly stát blízko sebe v samém středu naší země je modlitba, kterou Mistr Jan Hus ke cti Matky Boží složil.
Mariánský sloup stál na Staroměstském náměstí o 265 let dříve než sousoší Mistra Jana Husa. Společně tam obě monumentální díla stála déle než tři roky.
Pomník M. J. Husa byl k monumentální vertikále mariánského sloupu záměrně komponován jako výrazná horizontála. Nepřítomnost protiváhy mariánského sloupu výrazně narušuje kompoziční umístění Husova pomníku.
Proto obnova mariánského sloupu nenaruší ani výtvarnou kompozici Staroměstského náměstí ani duchovní vztahy těchto děl, ale naopak dodá náměstí její chybějící prvek, střed, vertikálu.
Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze usiluje o to, aby tato obnova byla dílem celé země i národa, aby každý věřící i každá farnost měla možnost se na tomto celonárodním díle podílet a přitom, aby tato účast byla adresná a kdykoli doložitelná pro paměť budoucích generací.
