Otevřený dopis primátorce Krnáčové
Pražská primátorka Adriana Krnáčová se zdráhá podepsat žádost Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze o povolení záboru místa pro stavbu Mariánského sloupu na základě platného stavebního povolení Prahy 1.
Člen Společnosti, historik a archivář Mgr. Libor Gottfried, poslal primátorce otevřený dopis, jehož text zveřejňujeme v plném znění.
Dobrý den,
profesor F. M. Dobiáš a Amedeo Molnár přeložili a vydali v knize "Husova výzbroj do Kostnice" (Kalich, 1965) čtyři řeči či obhajovací spisy Jana Husa. Pokud si můžete trochu udělat čas, paní primátorko, vytiskněte si prosím, tento úryvek a příležitostně přečtěte:
"...Může-li tedy svatý člověk ještě za smrtelného života, spoután všedními hříchy, zbožnou modlitbou dosáhnout u Krista Boha zastání pro druhého, ano pro celou bojující církev, jaký by to musel být pošetilec, kdo by se odvážil tvrdit, že toho nemůže dosáhnout ten, kdo je s Kristem v slávě! To by znamenalo, že by měl ten, kdo je v slávě, menší moc a přízeň u krále slávy, než jakou měl za svého bědného života.
Prosím také za tyto své žalobce nejčistší Pannu, rodičku Spasitelovu, obnovitelku lidského rodu, nebeskou královnu, která dík milosti přidané navíc její přirozenosti, převyšuje důstojnost andělskou, která kromě svého Syna je nad všecky blahoslavené blahoslavenější, jedinečnou výsadou slavnější, milostí a slavným věnem plodnější, z jejíž plnosti, jak říká blažený Bernard, všichni nemocní přijímají uzdravení, zarmoucení útěchu, hříšníci odpuštění, spravedliví milost, andělé veselí, Boží Syn podstatu lidského těla a celá Trojice slávu.
Ať tedy zmlknou a zardí se nepřátelé ani ne tak moji, jako spíše svých vlastních duší, kteří o mně lživě donášejí, že jsem prý prohlásil či vůbec zastával názor, podle něhož Maria matka Kristova nezůstala pannou, ale porodila jako každá jiná žena, když přece Písmo, které jsem nejednou veřejně kázal mnoha tisícům lidí, ve své nepochybné pravdivosti učí v 1. kapitole Matoušově (verše 20-23), že se anděl Páně zjevil Josefovi ve snu a řekl mu: "Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout svou ženu Marii, neboť, co se v ní zrodilo, je z Ducha svatého. Porodí pak syna a nazveš jeho jméno Ježíš; neboť on spasí svůj lid z jeho hříchů. Toto vše se zajisté stalo, aby se splnilo slovo Hospodinovo pověděné skrze proroka: Hle, panna počne a porodí syna, a nazvou jeho jméno Emanuel, což se překládá: S námi Bůh."
Slovo Písma o početí a porodu vyvýšené Panny jsem nejenom kázal, nýbrž jsem mu i ve vyznání víry učil lid. Dokonce jsem dal napsat česky na zeď kaple, v níž jsem kázal, toto vyznání, v němž se vyznává a všemi křesťany vírou přijímá, že jediný Syn Boha Otce, Kristus Ježíš, byl počat z Ducha svatého a narodil se z Marie Panny.
A tato Panna, opakuji, je pomocnicí, prostřednicí a v jistém smyslu příčinou vtělení, umučení a vzkříšení Kristova, a je tedy také příčinou plného spasení všech, kdo mají dojít spásy. Proto pěje církev: "Brána ráje kvůli Evě pro všechny se zavřela a kvůli Marii Panně se zase otevřela."
Pro tuto nejčistší Pannu a prostřednici, především však pro prostředníka Krista Ježíše, jejího syna, s radostí očekávejme ve víře a v naději odpuštění hříchů, své vzkříšení a po tomto životě život věčný, který je jasným poznáním Trojice, jež nakonec bez jakéhokoli nedostatku sytí blažené v nebeské vlasti. Do níž nás rač dovést všemohoucí Bůh, Otec, Syn i Duch svatý, na věky věků blahoslavený."
Pokud jste dočetla až sem, paní primátorko, položte si otázku, jaký měl vlastně vztah Mistr Jan Hus k Panně Marii a co o ní skutečně učil. A rozmyslete si svůj odpor proti podpisu záboru prostranství k vybudování základů Mariánského sloupu, který byl postaven ke cti Panny Marie Rynecké a Panny Marie Neposkvrněné, a to konkrétně na poděkování za pomoc při obléhání a dobývání Prahy od Švédů v roce 1648 (už pár dní po uzavření očekávaného míru). Ten obraz Panny Marie Rynecké, který měl doma Dionysio Miseroni (císařský šacmistr) a který byl vzat do obrany u Staroměstské mostecké věže, byl pak vložen do podstavce nového Mariánského sloupu (jehož stavbu Miseroni řídil) k trvalé úctě všem Pražanům a jiným poutníkům pražským.
V Evropě to byl jediný monumentální pomník konce třicetileté války, a při různých oslavách výročí roku 1648 je tento sloup neustále připomínán v různých katalozích výstav. Neexistuje nic čistějšího než Neposkvrněná Panna Maria, která stojí na jeho vrcholu (není to tedy žádná Panna Maria Vítězná, jak se lže v tisku) a než Panna Maria Rynecká (varianta svatovítského typu Madony z doby kolem 1410).
Paní primátorko, pokud podepíšete ten zábor a na konci Vašeho funkčního období bude Mariánský sloup postaven, zapíšete se zlatým písmem do dějin novodobých pražských primátorů. Pokud to neuděláte Vy, udělá to nějaký Váš nástupce a Vy budete navěky v dějinách zapsána jako poslední odpůrce této historické, umělecké, technické a duchovní památky.
Přeji Vám milost Ducha svatého pro Vaše rozhodování
S pozdravem
Mgr. Libor Gottfried, historik a archivář
