Mariánský sloup 2018
Paní Klára Fronková nám zaslala báseň ke 100. výročí stržení Mariánského sloupu, kterou rádi zveřejňujeme. Pokud máte doma nějaké materiály k Mariánskému sloupu, zašlete nám je, rádi je zveřejníme.
Praha 2018
Klára Fronková
Na Praze dvatisíceosmnáct
leží sto let staré stíny.
K padlému sloupu jdou padlá srdce klást
věnce s prosbou o smazání viny.
Bojíme se prstu, který ukazuje k nebi,
vzhlížíme jen k vlastní peněžence,
v zaječím pelechu skrčení jak srabi,
pliveme na kříže a na růžence.
Hlava nevinné Panny leží na chodníku
za to, že staletí se za lid přimlouvala.
Do sepjatých rukou na pražském poledníku
za povodní i sucha všechny do bezpečí vzala.
Lež jde Prahou a má křivou, ano…křivou tvář
suchopárem letí ďábel z rozžhaveným drátem
sochy neřestí a falše staví na oltář,
když pyšní hluší chodí magistrátem.
Až zase bude socha stát kde má
stane se z ní místo míru vlády,
smíření a hrdosti, že předci ubránili
své město před cizími vpády.
Sto let po tom, co pekla brány odkryla ta rána,
naše naděje na nový sloup zas není zvána.
Panna Maria, matka, už čeká na návrat -
řekneš-li ano, na kamenném květu zas může stát.
29.7.2018
