Praha Mariánský sloup na Staroměstském náměstí

9)        Praha 4 – Horní Krč, Na Habrovce

Dřevěný kostel sv. Františka z Assisi

Je to část nynější Prahy 4 v jižní části města za Pankrácí. Po první světové válce to byl daleký okraj Prahy, který byl ale rychle zastavován. Byly zde dvě vily, kde se nacházel útulek sv. Terezie. Vily patřily sestrám Neposkvrněného Početí. Věřící se zde scházeli k bohoslužbám. Koncem 30. let bylo rozhodnuto postavit kostel. 22. Září 1935 byl založen spolek pro vystavění a udržování katolického kostela. Na stavbu byly shromažďovány finanční prostředky. Místo pro něj bylo získáno až počátkem II. světové války v místě, kde se říká Na Habrovce. Polovinu pozemku daroval Dr. Welz, druhá polovina byla zakoupena od Pragovaru. Arch. Jaroslav Čermák vypracoval projekt moderního kostela připomínající jeho kostel v Košířích. Za války ale nebylo možné kostel stavět. Proto bylo roku 1941 postaveno provizorium. Se stavbou se začalo 8. prosince a již 24. prosince zde byla půlnoční mše sv., kterou sloužil P. Jeřábek. Kostel vysvětil velmistr křižovníků Dr. Vlasák. Je to jednoduchá dřevěná stavba podle návrhu arch. Hrušky, interiér navrhl arch. Čermák. Po válce všechny další snahy o postavení kostela zničil komunistický režim. Proběhly jen vnitřní úpravy podle návrhu arch. Hledíka. Interiér kostel při vstupu okouzlí dvěma věcmi - vůní dřeva a takovou prostotou stavby, která je až duchovně vznešená. Stěny i podbití střechy, do které je strop otevřený, tvoří pouze ohoblovaná zahnědlá prkna. Je jen škoda, že druhotné úpravy, hlavně čelní stěny, nedosahují té prosté duchovní noblesy a celek svou kompozicí i materiálem narušují. Tyto kostely stavěné tehdy jako dočasné a stojící dodnes působí nejen na mne tím nejkrásnějším dojmem duchovní atmosféry, kterou nic neruší.

10)      Praha 5 – Košíře, Košířské náměstí

Kostel sv. Jana Nepomuckého

Košíře byly venkovské předměstí Prahy plné zahrad a vinic. I když byly v r. 1896 povýšeny na město, byl zde velký nedostatek kostelů. V dolní části Košíř byla na kostel přestavěna kaple na velkém Košířském – Malostranském hřbitově, který byl jakýmsi předchůdcem pohřebiště slavných lidí na Vyšehradě. V horní části Košíř byl jen malý barokní kostelík Nanebevzetí Panny Marie na křižovatce cest pod parkem Klamovka z r. 1752, který slouží dodnes. Proto v r. 1928 byl založen místním katechetou P. Snížkem kostelní spolek katolíků, který r. 1935 jednal s vedením města Prahy o zakoupení pozemku. Jednání bylo neúspěšné. Až r. 1938 zakoupil spolek lukrativní parcelu na jižním vyvýšeném okraji Košířského náměstí. V tomže roce byl pražským arcibiskupstvím a magistrátem schválen projekt ve funkcionalistickém slohu, vypracovaný arch. Jaroslavem Čermákem (1900 – 1990), terciářem řádu sv. Františka.

Arch. Čermák vypracoval ještě v r. 1940 projekty na kostely pro Kbely a Dolní Krč, které bohužel nebyly nikdy realizovány. Zásluhou P. Chlumského, který se nebál začít stavbu na začátku okupace a války, byla stavba zahájena 1. 10. 1939. Již 11. prosince 1940 byla dokončena věž. Kostel, ještě ne zcela dokončený, byl vysvěcen 17. května 1942. Poprava vedoucího stavitele Coufa za heydrichiády odsunula úplné dokončení stavby až do poválečných let.

Kostel působí velmi jednoduše. Je stroze geometrický s krásnými vyrovnanými rozměrovými vztahy. Hlavní dominantu tvoří 55 m vysoká hranolovitá věž ukončená zvonicí, na níž měly být zavěšeny čtyři zvony. Stejně dokonale řešený je také interiér kostela s velmi efektním osvětlením, které využívá mohutný proud světla jsoucího od stropu. Celé osvětlení směřuje k hlavnímu oltáři. Vnitřní výzdoba plně využívá prvky ikonografie sv. Jana Nepomuckého. Motiv jazyka je využit u tvarosloví kazatelny a kropenky. Nad oltářem je reliéf od Jindřicha Wielguse s výjevy ze života sv. Jana Nepomuckého. Vitráže v oknech jsou od Josefa Lieslera. Proti vchodu stojí odlitek sochy sv. Jana Nep. od Jana Josefa Brokoffa.  Současnou podobu dostal interiér kostela do konce osmdesátých let 20. století. Je to výsledek úzké spolupráce tehdejšího faráře křižovníka P. Františka Wagnera s arch. Čermákem. (P.Wagner byl také archivářem Arcibiskupství pražského a na začátku 90. let mi ochotně poskytl všechny archivní materiály o mariánském sloupu, které tam byly.) Velká část výzdoby kostela na svou realizaci ještě čeká. Nad oltářem na čelní stěně má být freska znázorňující život sv. Jana a jeho cestu k nebi. Na bočních stěnách jsou mezi úzkými okny vysoká ohraničená pole, kde mají být malby deseti českých světců. Po válce ani později už ale nedošlo k dokončení celkového architektonického záměru, který počítal ještě s farní budovou, trojramenným schodištěm a lurdskou kaplí nad pramenem u kostela. Kostel je, domnívám se, první u nás, kde se svažuje podlaha odzadu kupředu mírně dolů, aby lidé dobře viděli na oltář. Duchovní správu zde vykonává strahovská premonstrátská kanonie.

11)      Praha 7 – Troja, ul. Trojská

Kaple sv. Kláry

Kaple jako jediná nebyla nově stavěna, ale zakoupena jako zrušená a duchovní život v ní byl obnoven. Kaple stojí na vrchu vinice nad barokním Trojským zámkem. Je viditelná z velké části vltavského údolí. Kapli postavil r. 1685 stavebník zámku – Václav Vojtěch hrabě Šternberk. Jeho ženou byla Klára Bernardina, svobodná paní z Malzanu. Proto byla kaple zasvěcena sv. Kláře. Autorem projektu je Jean Baptiste Mathey. Zařízení interiéru bylo vytvořeno z darů. Hlavní oltářní obraz věnoval klášter premonstrátů na Strahově. Kaple je opravdu obklopena krásou – na svahu k Vltavě je vinice, za kaplí botanická zahrada. Dole pod vinicí je Trojský zámek, za ním ZOO Praha. Duchovní správu vykonávají salesiáni z Kobylis, jsou zde pravidelné nedělní mše sv.

12)      Praha 10 – Malešice

Je známo, že zde Dr. Josef Beran, pozdější kardinál, posvětil základní kámen. Kdy, nebylo dosud zjištěno. Z roku 1929 je fotografie mše sv. na zahradě u soukromého domu. Kostel zde postaven nebyl.

13)      Praha 8 – Kobylisy, Kobyliské nám.

Kostel sv. Terezičky

Dr. František Nosek zakoupil od statkáře Ženíška velký pozemek. Celý pozemek později převzala arcibiskupská konzistoř, která jej darovala salesiánům. To bylo před r. 1934, kdy byl položen základní kámen. Tehdy přišel do kanceláře Charity, kde pracovala moje matka,  mladý kněz, pozdější kardinál Dr. Štěpán Trochta, který se vrátil z Turina. Podle jejího svědectví měl v aktovce jednu košili a brevíř. Požádal ji, zda by mu pomohla rozmnožovat a rozesílat prosby o finanční dary. Takto skromně začínalo velké dílo. Na místě byl pak postaven kostel sv. Terezičky a část salesiánské oratoře. Kostel s částí oratoře byl vysvěcen 24. října 1937. Další průběh stavby byl přerušen II. světovou válkou a pokračovat mohl až r. 1947. Od 1. prosince 1946 byly Kobylisy samostatnou farností. Mezi lety 1997 – 2000 byl kostel přestavěn a rozšířen.

V meziválečném období byly v Praze postaveny ještě tři další kostely:

Praha 6 – Dejvice, ul. Kolejní 4

Kostel sv. Vojtěcha

Při novém pražském semináři, který se sem přestěhoval o prázdninách 1927 z pražského Klementina. Tam byly pro seminaristy velmi nepříznivé životní podmínky. Proto chodili povinně na rekreaci do Seminářské zahrady, protože jim hrozil revmatismus a TBC. Akci financoval pražský arcibiskup Dr. Fr. Kordač. Byl za to obviněn, že rozmrhává arcibiskupské jmění. Kostel byl současně farním. Otevřen byl 6. 11. 1927. Celý objekt projektoval Ing. František Havlena. Základní kámen byl položen 4. 10. 1925. V padesátých letech byl kostel zrušen, bylo zde nahrávací studio a vojsko. V osmdesátých letech byla v semináři instituce Otázky míru a socialismu – mezinárodní školicí středisko pro agenty komunismu. Kostel byl přestavěn na společenský sál. Katolické církvi byl kostel i seminář vrácen v r. 1990. 

Praha 10 – Vršovice, nám. Svatopluka Čecha

Kostel sv. Václava

Nejhodnotnější moderní sakrální architektura podle návrhu arch. Josefa Gočára. Byl postaven ke svatováclavskému mileniu 1929 – 30, vysvěcen 3. října 1930. Je také asi ze všech popisovaných kostelů největší. Je první železobetonovou stavbou skeletové konstrukce v bývalém Československu. Věž je vysoká 80 m. Uvnitř je velmi hodnotná moderní umělecká výzdoba od tehdejších významných umělců. Ve velkém čelním okně nad oltářem je vitráž od Josefa Kaplického zobrazující sv. Václava na koni. Velký bronzový kříž se sochou Krista nad hlavním oltářem je od sochaře Čeňka Vosmíka, který se velmi angažoval pro obnovu mariánského sloupu. Boční oltáře jsou od sochařů Karla Pokorného, Čeňka Vosmíka a Josefa Kubíčka. Kamenné reliéfy křížové cesty jsou dílem Bedřicha Stefana. To byl vynikající sochař a hluboký laskavý člověk. Když jsem každý den ráno šel z kopce Bohdalce do Vršovic do školy, pravidelně jsem na mostě přes vršovické seřazovací nádraží potkával vysokou předkloněnou postavu muže jdoucího proti nám. Vždy měl nepokrytou hlavu s delšími šedivými vlasy, hodně dlouhý kabát a přes rameno jakousi dost odranou velkou mošnu z hrubého plátna. Vždy jsem jej zdravil a on přívětivě odpovídal. Byl to sochař Bedřich Stefan, který měl pod Bohdalcem u kamenické ohrady pana Martínka ateliér, jakési nouzové dřevěné stavby. Až před zkouškami na akademii jsem se s ním seznámil a v jeho ateliéru jsem se také připravoval na zkoušky. I jako mladý sochař – restaurátor jsem venku u jeho ateliéru pracoval. K mé práci měl nesmělé a velmi laskavě řečené připomínky, které mi velice pomohly. Jeho socha sv. Václava, která měla již původně stát na průčelí kostela, zůstala po jeho smrti pouze v modelu, protože režim neměl zájem o její realizaci. Byla osazena až 1.10. 2010 při oslavě 80 let od posvěcení kostela. Sochu zvětšil sochař Roith. Sochy Bedřich Stefana zdobí také průčelí kostela Nejsv. Srdce Páně na Vinohradech. Byly zde osazovány postupně asi v sedmdesátých letech 20. století.  Domnívám se, že umělecká i funkční hodnota tohoto kostela nebyla u nás dosud překonána. Jeho jednoduchá monumentalita a funkčnost i zasazení do svažitého terénu, využité i v řešení stupňů vedoucích k oltáři, jsou naprosto dokonalé. Jeho další úžasnou předností, kterou si pamatuji ze svého mládí, byla vedle působivosti moderní i působivost duchovní a ohromné množství lidí na májových pobožnostech, kdy veliký kostel byl doslova nabitý. Valná většina přistupovala už v padesátých letech v neděli pravidelně ke svátostem. Myslím, že na mnoho z nás mělo to prostředí celoživotní dopad. Jako další bych zařadil kostel sv. Anežky na Spořilově a kostel sv. Jana Nepomuckého v Košířích.

Praha 3 – nám. Jiřího z Poděbrad

Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně

Byl postaven v letech 1928 – 32 podle projektu slovinského architekta Josipa Plečnika. Stavba byla redukována. Původně měl být kostel obklopen sloupovím po způsobu řeckých chrámů. Architektura tohoto kostela se poněkud vymyká českému cítění a mentalitě. Také její zařazení do prostředí obytných staveb z konce 19. století, které tvoří kulisu náměstí, bylo odvážné. Přesto je ale kostel i jeho interiér významným architektonickým dílem. Klenba vítězného oblouku v podzemní kapli je z originálních kamenů ze Spytihněvovy baziliky sv. Víta na Pražském hradě. Architekt Plečnik si to mohl dovolit, protože byl hlavním architektem při úpravách Pražského hradu a tyto kameny zde asi byly k dispozici.

Není známo nebo doloženo, zda na tyto kostely bylo také přispěno ze sbírek na mariánský sloup.

Zajímavé je rozdělení všech těchto kostelů podle vzniku:

Novostavby kostelů:

Panny Marie Královny míru – Lhotka, sv. Anežky – Spořilov, sv. Jan Nepomucký – Košíře, sv. Václava – Vršovice, Nejsv. Srdce Páně – nám. Jiřího z Poděbrad

Nemocniční kaple: Thomayerova nemocnice Krč, kaple sv. Václava

Novostavba farní budovy s velkou kaplí:

Strašnice, Neposkvrněné Početí Panny Marie

Novostavba semináře v Dejvicích uvnitř s kostelem sv. Vojtěcha

Jeden kostel, který stojí po pozdější zástavbě ve dvoře obytného bloku, aby neměl vzhled kostela:

Vysočany, Krista Krále

Dva kostely vznikly přestavbou ze stodoly – Kbely, sv. Alžběty Durynské. 2011 zbořen a nahrazen novostavbou. Chodov – sv. Františka z Assisi vznikl přestavbou ze stodoly, ve které byla jatka – slouží dodnes.

Jeden kostel vznikl přestavbou tělocvičny – Žižkov, Na Balkáně – sv. Vojtěch. Měl být nahrazen novým velkým kostelem. Stojí a slouží dodnes.

Jeden dřevěný kostel zamýšlený jako dočasný stojí a slouží dodnes – Krč, Na Habrovce, sv. František z Assisi

Jedna obnovená historická stavba – Troja, kaple sv. Kláry

U jednoho kostela byl posvěcen jen základní kámen a tím vše skončilo - Malešice

Tak začala dlouhá cesta, která vlastně dosud neskončila.

Závěrečné zhodnocení a můj osobní názor

Během psaní jsem vždy kostely znovu navštívil, protože jsem je znal z dřívějších let a chtěl jsem vstřebat nové dojmy a poznatky o konkrétním současném stavu. Musím přiznat, že na mě nejvíce zapůsobily ty původní, nejchudší a nejprostší. Každý duchovní prostor je krásný a důstojný, ale z těch chudých kaplí a kostelíků přímo vyzařovala prostá hluboká víra, které stačí jednoduchá prostota. Nade všemi ve své velikosti a umělecké úrovni vyniká vršovický kostel sv. Václava. Bude asi i v budoucnu těžké jeho jednoduchou uměleckou úroveň a funkčnost překonat novým dílem. V blízké i vzdálenější budoucnosti jistě dojde na stavbu nových kostelů. Jak jsem ze zkušeností poznal, neměly by to být velké monumentální a okázalé stavby, ale stavby střídmé a funkční. To nevylučuje, aby to byla krásná střídmá umělecká architektonická díla. Měla by být ale již programově stavěna tak, aby k postaveným prostorám mohla být v případě potřeby přistavěna další část, jíž by se kostel zvětšil. Tak se stavělo již v době gotické – nejdříve presbytář s částí lodi uzavřené příčkou, později se loď dostavovala. Není si možné předem přesně vědět, jak bude který kostel přesně navštěvován. Odpadl by tak problém, jak již architektonicky uzavřený prostor prodloužit nebo jak získat na toto zvětšení sousední pozemek. Symbolem křesťanství je kříž. Kříž vévodí v čele kostelů jako jasný a viditelný symbol. Jsou to dvě zkřížená břevna nesoucí ukřižovaného Krista. To je dáno a tento symbol by měl být respektován a přijímán tak, jak je, bez deformací a rádoby uměleckých zkomolenin. Státní znak je také dán a žádný umělec, třeba při návrhu mince, jej nesmí deformovat. A kříž je jistě víc než státní znak. Jeho vizuální i umělecká krása spočívá v poměru šíře, síly a délky břeven. Ještě také ve struktuře, barevnosti a materiálu. Všechny tyto tvořivé prvky musejí být v dokonalých poměrech, měřítkách a souladu. Tady končí veškeré tvůrčí snažení a nějaká modernost a nový přístup. Z kříže se nemůže udělat pokroucená vrtule nebo děravá hmota jen proto, aby byl moderní. Modernost a současné vnímání a chápání víry rozhodně nespočívá v překrucování symbolů a znaků víry ani v různé nepravidelnosti nebo šišatosti.

Kéž Bůh dá, aby byly dále stavěny krásné nové kostely, které budou hojně navštěvovány Božím lidem. A aby Boží lid neztrácel svou obětavost, střídmost a pracovitost. Díky tomu byly tyto popisované kostely postaveny. Umělecké dílo musí inspirovat a povznášet duši člověka k Bohu.

Praha, březen 2014 až březen 2015                                                                         Jan Bradna

Použitá literatura

1. Lenka Vyprachtická: referát o mariánském sloupu a kostelích na pražské periferii – 1998 – školní práce. Malá školní práce, kterou mi před lety Lenka Vyprachtická poslala, byla základem celé této mé práce.

2. Jan Janoušek, Lubomír Mlčoch, Jiří Sůva, Jan Ev. Urban – Politika jako evangelizace – Dr. František Nosek a dnešek. Sborník sestavil Miloslav Müller

František Nosek, politik, který nikdy nelhal – časopis Poutník 2005, Antonín Novák - samizdat 1977- deset kapitol na pokračování.

3. Časopis Poutník 2004 – uveřejněné texty o těchto kostelích: kostel sv. Alžběty ve Kbelích, kostel sv. Kláry v Troji, kostel Panny Marie Královny míru na Lhotce, kostel sv. Terezie od Dítěte Ježíše v Kobylisech, kostel Neposkvrněného početí Panny Marie ve Strašnicích, kostel sv. Jana Nepomuckého v Košířích – Věra Pelcbauerová. Kostel sv. Vojtěcha na Balkáně – Miloslav Müller, kostel sv. Františka z Assisi v Krči – br. Pacifik, svatyně Krista Krále ve Vysočanech, kostel sv. Anežky na Spořilově, kostel sv. Františka z Assisi v Praze – Chodově, kostel sv. Václava ve Vršovivích – autoři neuvedeni. Za upozornění na tyto články děkuji Miloslavu Müllerovi.

4. Texty získané v kostele sv. Jana Nep. v Košířích o historii kostela od duchovního správce P. Lohela

5. Příběhy pražských svatyní – Pavel Bedrníček – Volvox Globator 2002

6. Pražské svatyně – Eduard Škoda – Libri, Praha 2002

7. Strašnickou farností od počátku po současnost – připravili Milan a Marie Mocovi, Portál 2014

8. Kostel Panny Marie Královny míru - Historie a současnost (1937 – 2007). Sestavili Eva Kocmanová a Evžen Šárka, Praha 2007. Paní Kocmanové děkuji i za mnoho dalších informací.

9. Praha – Lhotka svým dobrodincům – kostel Panny Marie Královny míru – brožura, snad před 2. svět. válkou, nedatováno.

10. Svatyně Krista Krále ve Vysočanech – Praha 1930.

11. Deset let svatyně Krista Krále ve Vysočanech – 1930 – 1940, Praha 1940. Děkuji panu Jirouškovi za zapůjčení dvou knih o vysočanském kostele.

12. Jde o svatováclavské dědictví- pomozte pražské periferii, III. část, od založení „Díla blahosl. Anežky Přemyslovny“ – Praha 1929, brožura.