Kostely kolem Prahy - 1. část
1) Strašnice – Praha 10, Ke Strašnické
Farní budova s kaplí Neposkvrněného početí Panny Marie
Arcibiskup Dr. František Kordač rozhodl, aby sbírky na mariánský sloup bylo využito na stavbu kostela ve Strašnicích. V r. 1928 – 29 jistá paní Magdalena Škrábková se svým synem darovali na postavení kostela 800 sáhů půdy na krásném a vhodném místě. Dar brzy zaokrouhlili na 1 000 sáhů a přidali ještě značnou finanční hotovost. Pro jiné obtíže bylo rozhodnuto postavi nejdříve faru s kaplí. Ta byla vysvěcena 31. srpna 1930. Kaple byla velmi prostorná, spíše menší moderní kostel. Prostor byl jednolodní. Po levé straně byla poněkud vyvýšená lodžie, která sloužila jako kruchta. Výzdoba kaple byla původně v beuronském slohu. U této stavby je výslovně zmiňováno, že byla postavena ze sbírek na mariánský sloup. U dalších kostelů podíl těchto peněz zatím není znám. Prvním duchovním správcem ve Strašnicích byl P. J. Gargela. Byl to úspěšný a populární kněz. „Náš Pater Gargela“ jsem slýchával v mládí velmi často. V padesátých a šedesátých letech zde působil Msgre Vladyka, dřívější sekretář kard. Karla Kašpara. S ním, již na odpočinku, zde od konce padesátých let byl P. Metod Klement. Ten byl knězem pozdního povolání, původně bankovní úředník. Byl to velmi schopný a moderní kněz, který ve svých názorech dosti předběhl dobu. Založil Legio angelica – duchovní organizaci ministrantů motivující mladé kluky přirozenou cestou k duchovnímu životu a ke kněžství. Vedení této organizace mu bylo – dá se říci – odcizeno, „ujal“ se ho jiný kněz a P. Klement byl odsunut. Dále byl duchovním rádcem Sdružení katolické mládeže. Pro jeho moderní názory, dnes již samozřejmé, mu i zde bylo vedení odňato. Vstoupil poté do řádu benediktinů. Žil a pracoval v Praze v klášteře Na Slovanech v Emauzích. I zde působil velmi blahodárně. Měl zde mnoho duchovních odchovanců, včetně mého otce, který pracoval v nedalekém nakladatelství Vyšehrad na Karlově nám. Za II. světové války byl farářem na Sázavě, v bývalém benediktinském klášteře sv. Prokopa. Organizoval tam archeologické průzkumy a bádání o sv. Prokopovi. Ve Strašnicích působil již jako starý, ale stále velmi oblíbený a moderní kněz.
U strašnické fary byl stále, přes válku i dobu komunismu, připraven volný pozemek na stavbu kostela. Jeho právní zajištění prý bylo tak výborně formulované, že jej ani soudruzi nedokázali ukrást. V šedesátých letech byla kaple modernizována v ne příliš šťastném názoru poplatném tehdejšímu módnímu stylu.
V r. 1968 vypracoval arch. Jaroslav Cuhra plán moderního kostela. Ten měl být betonový, ve stylizovaném tvaru lodi s plachtou - církve. Na vrcholu měl být rubínový kříž. (Arch. Cuhra byl dlouho zavřený jako zakladatel Křesťansko-demokratické strany.) Strašnická kaple je jediná, u níž byl dokončen původní záměr – malý dočasný kostel nebo kapli nahradit velkým kostelem. Při své první návštěvě Prahy posvětil papež Jan Pavel II: základní kámen pro nový kostel. V r. 1991 byla nová soutěž na kostel. Nakonec byl stavěn podle návrhu arch. Jindřicha Synka. Nový kostel Neposkvrněného početí Panny Marie byl vysvěcen 17. července 1994. Kompletní a velmi rozsáhlou historii strašnické farnosti popisuje kniha“Strašnickou farností od počátku do současnosti“ kterou připravili Milan a Marie Mocovi, Portál 2014.
2) Praha 9 – Vysočany, ul. Kolbenova 14
Kostel Krista Krále
O postavení kostela se zasloužil Dr. František Nosek a vysočanský katecheta P. Arnošt Oliva. Ten již od r. 1919 sbíral finanční prostředky a započal jednání s úřady. Postavení kostela provázelo velké protivenství ze strany radnice. Kostel nesměl stát ve středu Vysočan ani na viditelném místě. Nesměl být velký a nesměl mít vzhled kostela nebo kaple. Musel mít strohou fasádu jako činžovní dům nebo tovární hala. Jednání trvalo až do října 1929, kdy byl položen základní kámen kostela, oficiálně jen kaple. Základní kámen posvětil biskup Dr. Antonín Podlaha. Za necelý rok byla stavba dokončena a v září 1931 vysvěcena také biskupem Antonínem Podlahou. Od září 1931 také stojí před průčelím kostela obytný dům č. 14, který zakryl pohled na kostelní průčelí. Tak bylo nařízeno, aby na kostel nebylo z ulice vidět. Autorem architektury kostela i domu byl arch. Otakar Nekvasil. Dům před kostelem ihned zakoupila Metropolitní kapitula pro byty a prostory farního úřadu. Kostel je presbytářem orientován k jihu. Po II. světové válce byly okolo postaveny další domy a blok tak uzavřen, což bylo cílem tehdejší velmi protikatolicky zaměřené radnice. U průchodu domu č. 14 nesmělo být ani označení, že je zde vstup do kostela. Proto je zde napsáno „Vchod do svatyně Krista Krále“, což bylo přijato. Na výzdobě kostela se podílel sochař Damian Pešan a malíř Zikmund Rudl. Chodec jdoucí Kolbenovou ulicí ve Vysočanech si ani nepovšimne, že za průchodem v činžovním domě, který míjí, je kostel. Jeho interiér j vzdušný a příjemný. Ve své výzdobě i atmosféře si stále ponechal svůj střídmý dobový charakter.
3) Praha 9 – Kbely, ul. Železnobrodská
Kaple sv. Alžběty Durynské
Kostel stojí v lokalitě původní vesnice Kbely, u níž bylo v meziválečné době vybudováno známé vojenské letiště. Z místa vpravo při příjezdu od města před letištěm také začalo na louce ve stanu první české vysílání čs. rozhlasu. Kostel byl přestavěn ze stodoly a vysvěcen v říjnu 1932. O hledání vhodného objektu nebo místa mi v dětství vyprávěla pí Božena Janoušková. Její manžel Jan Janoušek byl tajemníkem Sdružení katolické mládeže (dále SKM) a blízkým spolupracovníkem a žákem Dr. Noska. V domě u Janoušků na Bohdalci jsem prožil prvních 27 let svého života v krásném křesťanském prostředí, které v domě panovalo. Moji rodiče byli také členy SKM a přátelé Janouškových, proto si je Janouškovi vybrali jako nájemníky. Paní Janoušková vyprávěla, jak jednoho nedělního odpoledne šli s manželem pěšky z Vysočan do Kbel a hledali vhodný objekt, který by bylo možno přestavět na kostel. Volba padla na vhodnou stodolu. Objekt byl r. 1931 zakoupen a adaptován na kostel. 28.10. 1932 jej vysvětil velmistr křižovníků Dr. Josef Vlasák. V kostele byl kříž z 18. Století, darovaný františkány. U kostela byl zřízen Domov sv. Kláry. Ve vedlejší vilce bylo ubytováno několik sester laického apoštolátu a v jejím přízemí zřízena mateřská školka a dětská besídka. Okolo kostela byla zahrada a na dvoře hřiště. To ukazuje, jak z velmi skromných prostředků bylo mnoho vykonáno. U kostela byl také oddíl katolických skautů, vedených františkánskými terciáři a skautskými vedoucími - bratrem Škodou a bratrem Šenkem. Bratr Škoda byl jakýmsi neoficiálním sekretářem P. Jana Ev. Urbana. Členem oddílu byl i můj strýc Mons. Antonín Bradna a známý umělec Jiří Suchý. O prázdninách 1948 jsem byl jako pětiletý po krátký čas na posledním táboře tohoto oddílu v Manětíně severně od Plzně. Táboru vévodila kaplička z březových kmenů, kde byl oltář a každý den mše sv. V neděli se chodilo společně v plné parádě na mši do Manětína. Ihned po skončení tábora nechal komunistický tajemník MNV osázet táborovou louku stromy, aby zde již nikdy tábor nemohl být. Skauti byli většinou z chudých rodin, proto je hospodáři z okolních obcí štědře zásobovali potravinami. To ukazuje, jak byl oddíl výborný a jak komunistům vadil, protože byl místními lidmi doslova milován. Po r. 1948 kostel ve Kbelích zůstal, ale ostatní činnost byla zakázána. Kostel postupně chátral. Proto na jeho místě byla r. 2001 zahájena stavba nového kostela podle návrhu arch. Bernarda d´Ambrose a projektu Ing. Jana Korenčíka. Stavbu provedla jihlavská firma Starkom za 12 mil. Kč. Nový kostel by vysvěcen 13. června 2004. Duchovní správu vedou františkánští kněží od kostela Panny Marie Sněžné v Praze. Architektura kostela je příjemná, vhodná a funkční. Je zde velmi mladá farní komunita. U kostela zůstala stará klubovna pro mládež, zahrada je přizpůsobena dětským hrám.
4) Praha 4 – Krč, Vídeňská 800, Thomayerova nemocnice
Kaple sv. Václava
Celý obrovský areál byl budován podle návrhu arch. B. Kozáka jako Masarykovy domovy, sociální zařízení hl.m. Prahy, v letech 1926 – 1934. Byl to domov pro staré a postižené lidi. Za II. světové války byl celý areál přeměněn na vojenskou nemocnici, kam byla dokonce z území města Prahy zavedena železniční vlečka pro lazaretní vlaky, aby nebylo vidět množství raněných hlavně z východní fronty. Po válce už celý ohromný areál nebyl navrácen původnímu účelu, ale zůstal nemocnicí. Kaple stojí vlevo od hlavní brány a architektonicky je postavena ve stejném slohu jako okolní budovy. Informace, jakou měrou se na jejím vybudování podílely finance ze sbírek, jsou velmi chudé. Na začátku šedesátých let byla kaple zrušena. V devadesátých letech byla opět obnovena přičiněním hlavně P. Vladimíra Rudolfa, faráře z nedalekého kostela Panny Marie Královny míru na Lhotce. Interiér kaple je prostorný a jednoduchý, s velmi skromnou výzdobou. To ale nevadí krásnému duchovnímu ovzduší a atmosféře, která zde panuje. Je zde i v zimě krásně teplo, lavice jsou nižší, sedadla hlubší a cele čalouněná, takže starší nebo nemocný člověk zde opravdu může pohodlně usednout k modlitbě. Kaple je ekumenická. Během týdne zde mohou mít bohoslužby nebo jen usednutí k bibli kněží všech církví, kteří ve zdejší nemocnici působí při duchovní správě.
