Důvody postavení Mariánského sloupu v Praze
Důvody, proč byl postaven mariánský sloup a proč nemůže být považován za památník bitvy na Bílé hoře
Mariánský sloup není možné spojovat s bitvou na Bílé hoře z mnoha důvodů. Byl postaven až třicet let po bitvě, v tomto mezidobí se udály jiné pro Prahu důležité události. Proč by měl být stavěn pomník až v r. 1650, po třiceti letech, když v r. 1648 proběhlo těžké tříměsíční obléhání Prahy Švédy, během nějž se obrany zúčastnili všichni Pražané – byli tedy ještě plni zážitků z bojů? Proto si asi těžko někdo vzpomněl stavět děkovný pomník na oslavu bitvy na Bílé hoře. Mariánský sloup byl postaven z iniciativy města na místě, které patřilo městu. Město také bylo majitelem sloupu. Platilo také opravy, kterých bylo během 268 let, kdy sloup na Staroměstském náměstí stál, asi 8 – 10. Opravy byly prováděny na náklady města nebo ze soukromých příspěvků. Jediná církevní účast zde byla ta, že farář z nedalekého chrámu matky Boží před Týnem byl duchovním správcem sloupu, tzn., že až do josefínských reforem zde byly každou sobotu pobožnosti.
2) Na paměť bitvy na Bílé hoře nechal postavit mariánský sloup v Mnichově vrchní velitel císařských vojsk vévoda Maxmilián Bavorský v r. 1638.
3) Proč byl na paměť bitvy na Bílé hoře postaven právě mariánský sloup, jinak druhý v Evropě? Když císařské vojsko postupovalo za stále ustupujícím vojskem stavovským, našel ve vybitém zámečku Štěnovice u Plzně (dříve se mylně udávalo Strakonice) italský karmelitán Dominik a Jesu Maria, který vojsko doprovázel, poničený a zneuctěný malý pozdně gotický obraz na dřevěné desce, kde je Panna Maria, sv. Josef a malý Ježíšek v Betlémě, v pozadí jsou dva pastýři. Obraz je nazván „Adorace Krista“. Tímto obrazem požehnal před bitvou na Bílé hoře Dominik a Jesu Maria císařskému vojsku. Na koni objel celé sešikované vojsko. To stálo v naprosté bojové nevýhodě dole u vesnice Ruzyně, zatímco stavovské vojsko stálo nahoře ne Bílé hoře. Výškový rozdíl mezi nimi byl asi 80 m, což pro náraz na sebe útočících vojsk je jistě velmi důležité. Protože císařské vojsko přes tuto nevýhodu vyhrálo, aniž by byla stavovským vojskem využita třeba opevněná bezprostředně blízká Praha, bylo vítězství přičítáno požehnání a ochraně Panny Marie. Originál obrazu byl později odvezen do Říma a umístěn v kostele sv. Pavla na Quirinalu u kláštera karmelitánů. V roce 1833 kostel vyhořel a s ním i obraz. V Praze zůstaly dvě kopie – v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně (Pražské Jezulátko), kde byl a opět je klášter karmelitánů. Druhá kopie je v malém kostelíku Panny Marie Vítězné na Bílé hoře. Obraz je ještě na dalších kopiích nebo na nástěnných malbách. Pokud by mariánský sloup byl postaven na paměť bitvy na Bílé hoře, jistě by tam byl originál tohoto obrazu nebo jeho kopie, když byly v Praze již dvě.
4) V mariánském sloupu na Staroměstském náměstí byl ale umístěn jiný obraz Panny Marie. Je to obraz, u kterého se Pražané modlili v době v době obléhání Švédy. To je obraz Panny Marie Rynecké. Je to také gotický obraz malovaný na dřevěné desce. Rynecká se jmenuje proto, že byl nošen v průvodech po „Rynku“. Proto má zdobenou i zadní stranu, která při nošení byla vidět. Obraz vlastnila italská rodina Miseroniů. Byli to správci sbírek Rudolfa II. a brusiči drahých kamenů. Bydleli v domě č. 20 na rohu Staroměstského náměstí a Železné ulice. U tohoto obrazu se při obléhání modlili. Brzy přicházelo se modlit více a více lidí, proto byl obraz pověšen zvenčí na stěnu domu. Byl také nošen do nejtěžších bojů, hlavně u Horské brány, tj. na konci Senovážného náměstí, v místech, kde se dnes říká „u Bulhara“. Nosil jej sám primátor Starého Města František Turek, který se bojů účastnil. Obléhání trvalo od 26. července do 29. listopadu 1648, kdy bylo uprostřed Karlova mostu v dřevěné boudě k tomu postavené podepsáno příměří. Poslední Švédové opustili ale dobytý Pražský hrad, Hradčany a Malou Stranu až 30. 9. 1649.
5) Po ukončení obléhání bylo hledáno místo, kde by mohl být postaven památník na paměť ubránění Prahy. Z několika míst bylo zvoleno Staroměstské náměstí. Právě tam došlo na pranýři ke zneuctění Staroboleslavského Palladia saskými vojáky v roce 1631, kdy ho ukradli ve Staré Boleslavi. Proto bylo zvoleno místo, kde stával pranýř. Spodní část soklu sloupu byla konstruována tak, že zde byl prostor otevřený do čtyř stran, kde byl obraz Panny Marie Rynecké umístěn. Sloup se tak stal jakýmsi ostatkářem této relikvie. Také stál několik desítek metrů od domu, kde se lidé za obléhání modlili. (Jezuité chtěli, aby sloup stál na mariánském náměstí, blízko jejich koleje Klementina.)
6) Ve státním archivu je uložena zakládací listina sloupu. Její kopii vlastní naše Společnost. Je naděje, že objevíme i jiné písemnosti.
7) Při pobožnostech, které se do doby Josefa II. u sloupu každou sobotu konaly, byly nošeny rukavice a přilba P. Jiřího Plachého, profesora biblického studia v Klementinu. Byl vysoký 2 m. Bojoval ve studentské setnině, která bránila ve Staroměstské mostecké věži přístupu Švédů po Karlově mostě. Kdyby byl mariánský sloup postaven na paměť bitvy na Bílé hoře, proč by v průvodu měly být nošeny vojenské atributy tohoto obránce Prahy před Švédy?
8) Za statečnost Prahy při obraně byl rozšířen znak města Prahy vzniklý za Karla IV.: do otevřené městské brány byla vložena paže ozbrojená mečem. Za znakem nahoře bylo umístěno 12 žerdí s prapory, tj. 12 legií, které město bránily. Od té doby také mohlo město Praha pečetit své listiny červeným voskem.
9) Po opravě mostecké věže r. 1650 byla na její západní stranu osazena deska s latinským nápisem. Toto je jeho převzatý překlad:
Překlad latinského nápisu:
Zastav se trochu, poutníku, ale rád a ochotně, kde mnoho poplenivši přece jenom nerada se zastavit musela zuřivost Gótů a Vandalů, a čti vytesáno v mramoru, co k věčné památce všech Čechů, ale především staroměstských Pražanů Léta Páně 1648 na této věži zaznamenal švédský mars ohněm a mečem. Věž tato byla posledním cílem gótského zuření, avšak ona není posledním cílem české věrnosti. Bývali by chtěli totéž měšťané Starého Města pražského prolitou krví napsat, kdyby mír zlatý, do říše německé navrácený láskou a spravedlností Ferdinanda III., nepodal místo krve zlato. (Převzato z knihy Praha esoterická – Karlův most Jakuba Maliny, Eminent Praha, 2007).
10) Dalšími připomínkami obléhání Prahy je hlavní oltář v chrámu Matky Boží před Týnem z roku 1649. Obraz Nanebevzetí Panny Marie namaloval Karel Škréta. Další Škrétův obraz znázorňující boje o Prahu býval v emauzském klášteře, nyní je v kostele sv. Prokopa na Žižkově. Malíř Karel Škréta a také sochař Jan Jiří Bendl bojovali jako každý muž při obraně Prahy. Proto jsou jejich díla ozvukem bezprostřední účasti v bojích. Z novější doby je to socha studenta jako bojovníka od Josefa Maxe. Také je na Petříně v bludišti obraz obrany Karlova mostu od Karla Liebschera. Dále bylo v pražském Emauzském klášteře chováno šest ukořistěných švédských praporů. Ty byly ve druhé polovině 19. století převezeny do Vídně.
11) V roce 1998 byla uspořádána v Münsteru výstava k 350. výročí uzavření Westfálského míru. Organizátoři výstavy požádali město Prahu o zapůjčení některých originálních částí z nejkrásnějšího pomníku konce třicetileté války v Evropě. (Takto byl mariánský sloup označován v pohledu dalších evropských zemí.) Nevěděli, že jsme si tento nejkrásnější památník sami rozbili.
